Zahořany – pohled do historie

Zahořany jsou velmi malá, ale také velmi stará vesnice, ležící mezi lesy v hlubokém údolí Zahořanského potoka. Skutečnost, že se jedná o velice starou vesnici lze odvodit z názvu. O tom, že ta či ona vesnice vznikla v procesu takzvané kolonizace nás informují jejich jména.

Osady a vesnice vzniklé v raném středověku před kolonizací mají příponu – any. Jsou to Zahořany, Břežany, Lešany a další obce. Velká část obcí vzniklých za první kolonizace ve 12.-13. století má příponu –enice jako napr. Kamenice nebo –yně jako Rabyne. Kolonizační původ mají i názvy jako Ždáry ( ždárit – vypalovat les), Lhota (od slova lhuta, po kterou obec nemusela odvádět daně, nebo Újezd). Újezd byl územím vyměřeným jako plocha, kterou byl schopen objet jezdec na koni od východu do západu slunce.

Zahořany jsou v dnešní době velmi malá obec, patřící správně k Okrouhlu. Stejně tak jako dnes byly Zahořany malou obcí po celou dobu své historie. Historické události tedy nebraly žádný ohled a ovlivňovaly velmi silně život jak Zahořan, tak jejich obyvatel. Pátrání v archivech po historii malé vesnicky není vůbec jednoduché. Při těchto pátráních padnou k velkému překvapení některé historické mýty, tradované mezi obyvateli. Jedním z nich je i mýtus, že historie Zahořan souvisí nebo byla ovlivňována děním v blízkém Jílovém.

Pravdou však je, že Zahořany mely ve své historii velmi málo společného s městem Jílové. Důvod je zcela jednoduchý a prostý. Město Jílové bylo vždy majetkem panovníka a později se stalo královským, horním městem. Zahořany však byly po převážnou dobu své existence majetkem církevním. Hranicí mezi královským a církevním majetkem vyznačovala linie tzv. hraničních dubu. Jeden z hraničních dubů roste do dnešního dne v lese asi 200 – 300 m směrem z kopce do údolí pod petrovským rozcestím. Město Jílové tak bylo jako královský majetek zcela osamoceno a plně obklopeno církevním majetkem.

Před historickým přehledem je nutné upozornit na skutečnost, že Zahořany se v historických pramenech vyskytují pod třemi různými jmény. Jsou to Zahořany, Horany a Horijany. Okrouhlo se vyskytuje pod názvy Okrouhlov nebo Okrouhlí. Toto jméno je odvozeno od tvrze kruhového tvaru. Vesnice Sázava se v některých historických pramenech vyskytuje pod názvem Oustí, později Ústí nad Vltavou. Stejně tak se měnilo jméno potoka, který je uváděn pod jmény Libřice, Psárský potok, Jirčanský potok a Zahořanský potok.

996 –999 ?? První písemná zmínka o Zahořanech je v urbáři (soupisu poplatku) kláštera ostrovského. Klášter ostrovský, později nazývaný klášter sv. Jana pod skalou se nacházel na ostrově sv. Kiliána mezi Davlí a Štěchovicemi. V soupisu se uvádí seznam obcí, které klášteru v té době patřily. Jedná se o Sázavu, Petrov, Oboru, Oleško, Březovou, Libeň, Okrouhlov, Zahořany, Cakovice, Borek, Újezdec, Přívoz, Hostěradice, Hradiště, Brunšov, Pikovice, Luka a Bohuliby.

1310 V pozdějším soupisu jsou opět zmíněny vsi Horany a Okrouhlov, navíc je ještě uvážena ves Kamenná Vrata, která v prvním soupisu chybí. Lze se tedy domnívat, že Kamenná Vrata byla založena později. Zároveň se zde vyskytuje ves Obora. Podle historických pramenů se jedná o zaniklou ves, která se nacházela na oblém vršku mezi obcemi Bohuliby a Zahořany. Později tato vesnice zanikla a zůstala z ní pouze obora o výměře 68,5 ha, která byla rozprodána v roce 1924.

1335 vyplatil císař Karel IV zastavené město Jílové a práva k dolování zastavil Petrovi z Rožmberka. Okolních vsí se však tato zástava nedotkla.

1355 vyjímá císař Karel IV jeden dvůr s vinicí a dvěma rybníky ve vsi Okrouhlov z podřízenosti kláštera ostrovského a předává ho nově vzniklému klášteru slovanskému (Klášter Na Slovanech-dnešní Emauzy). Tento dvůr zůstává v majetku kláštera slovanského až do r. 1421.

1310-1405 až do tohoto roku se o Zahořanech urbář kláštera ostrovského nezmiňuje. Zahořany byly pravděpodobně zastaveny a klášter tedy nepobíral ze Záhoran žádné platy. Hodnota zastavených vsí byla poloviční, než vsí nezastavených.

1419 opat kláštera ostrovského Franěk a konvent přenechali panu Janovi z Kochyně dvůr Horijany (Zahořany) s rybníkem a lesy za jejich dědictví. K tomu smluvili se o dar Oboru a k tomu Kamenná Vrata se třemi vískami Bohuliby,Luka a Podloucí s rybníky, loukami a potoky. Obchod nastal pravděpodobně již v roce 1416, kdy nastoupil opat Franěk a rovnal tím křivdu pro siroty Jana a Duchka Kováře z Přívoza, jejichž otce zavraždil Matouš z Přívoza. Do knih byla tato skutečnost zanesena později.(Opat kláštera mel soudní moc nad svým územím)

Doba husitská se podepsala na území jižně od Prahy velmi negativně. Mnoho vesnic bylo vypáleno a vydrancováno spojenými vojsky husitskými a pražskými.

6. 11. 1419 Husité přebrodili v noci Sázavu u Kamenného Přívozu a táhli na Prahu. Vyhnuli se Jílovému cestou pres Chotouň a pres Libeř táhli dále do Kunratic. Vsi v okolí ponechali bez povšimnutí.

Po bitvě na Vítkově (14. 7. 1420) vytáhli husité společně s Pražany počátkem srpna do oblasti na jih od Prahy. Tato oblast byla totiž známa jako silně prokatolická oblast. Husité dobyli tvrz a ves Břežany, Žižka dobyl a vypálil Jílové, spojená vojska husitů vypálila a zničila klášter ostrovský. Majetek kláštera byl rozebrán různými osobami

1420 – nekdy v průběhu srpna zabrali Pražané vsi Horany a Okrouhlov. V tomto roce ale zapsal císař Zikmund ves Horany, Okrouhlov společně s vetší částí Libně za věrné služby panu Kolmanovi z Libře.

1437 – po ukončení husitských válek císař Zikmund rozděluje majetek zničeného kláštera ostrovského známým a neznámým osobám. Velkou část majetku dostal pan Rús z Rešilov, který ubránil Karlštejn proti husitům. Vsi Horany, Okrouhlov a Libeň získal pan Matěj Karlštejnský z Cernošic, který získal starší zápis pana Kolmana z Libře. z roku 1420 pravděpodobně sňatkem nebo dědictvím. Tyto vesnice potom vlastnil až do roku 1453.

1453 pan Matej Karlštejnský z Cernošic prodává ves Okrouhlov, Horany a Libeň si ponechává.

1539 král Ferdinand potvrdil majetek Liben, Okrouhlov, Zahorany,Oleško a Hodkovice panu Janu Benedovi z Nectin.

1585 koupil pan Vilém z Rožmberka a na Krumlově za 8500 kop zlatých ves Liben, Liber, Okrouhlov, Hodkovice, Zahorany, Kamenná Vrata, Oboru a 12 domů a dvory v Jílovém. Tvrz v Libni si pohodlně upravil a nocoval zde pri svých cestách do Prahy. Okolní vesnice využíval jako zásobovací místo pro svůj palác v Praze.

1590 dostal od Rožmberků magistr Eduard Kelly, dvorní alchymista císaře Rudolfa Liben, Liber, cást domů a dvorů v Jílovém. Ostatní majetek si Vilém z Rožmberka ponechal.

1591 Eduard Kelly zabil v souboji královského úředníka Huklera a uprchl. Souboje totiž byly zakázány. Byl dostižen v Soběslavi, uvězněn na Křivoklátě a byl mu zabaven majetek. Zabavený majetek prodává císař Rudolf za cenu 22 000 kop panu Kryštofovi Želivskému na Břežanech . Ten přikupuje k zabavenému majetku od Viléma z Rožmberka ještě Oleško, dva domy v Jílovém, Okrouhlov, Zahorany, Oboru, Bohuliby, Petrov, Trebsín, Kamenná Vrata a Hodkovice.

1606 Kryštof Želinský na Brežanech , místokancléř království Českého, před svou smrtí rozděluje majetek svým synům Gabrielovi, Václavovi a manželce Magdaléně. Vdova vládla panství jako poručnice svých synů až do roku 1616.

1616 – syn Václav dostal Brežany, zboží Jílovské, a vinici za Holešovicemi. Syn Gabriel dostal Liben, část Libre, Oboru, Oleško, Okrouhlo, Zahorany,Kamenná Vrata, Petrov a Bohuliby.

1626 Václav umírá bez potomků a celý majetek dědí bratr Gabriel. Ten téhož roku umírá jako bezdětný a odkázal Břežany své tetě paní Polyxeně Domínové z Hrušova na Suchdole. Okrouhlov, Zahorany a Liben..

1627 paní Polyxena Domínová z Hrušova a na Suchdole prodává z důvodu nedostatku financí celé panství za 76500 kop panu Pavlu Michnovi hraběti z Vacínova. Ten potom rozdělené panství sloučil.

1627 tedy vzniká velké panství brežanské, které zahrnuje Brežany, Lhotu, Cholupice, Modrany, Písnici, Vestec, Zdimerice, Hodkovice, Jircany, Skalsko, Luka, Petrov, Sázavu, Oleško, Zvoli, Okrouhlo, Zahorany, Liben, Ohrobec, Kamenná Vrata, Bohuliby, Pohorsko a Oboru.

Období Tricetileté války znamenalo katastrofu pro oblast jižně od Prahy. Celou oblast nekolikrát vydrancovali Švédové a Prusové. Mnoho obyvatel zemrelo, nebo uteklo do klidnejších míst.

1654 bylo pri soupisu poddaných podle víry zjišteno, že zcela pusté jsou vsi Zahorany, Ohrobec, Želivec, Babice a Pohorsko. V ostatních vsích byla pustá minimálně jedna tretina domu.

1683 kupuje panství brežanské pan Jan Fridrich hrabě z Trautmansdorfu, pán na Litomyšli, Brandýse n.Orlicí a Chocni

1696 umírá Jan Fridrich a na panství hospodarí vdova Marie Eleonora Theresie ze Šternberka.
1699 přejímá panství od své matky plnoletý syn František Josef. 1716 prodává František Josef hrabě z Trautmasdorfu panství Brežany za částku 265 000 zlatých arcibiskupovi pražskému panu Františku Ferdinandovi hraběti z Küenburgu.

Tímto rokem se stává celé panství Brežany včetně vsi Zahořany majetkem pražského arcibiskupství a v tomto stavu vydrželo fakticky až do vzniku Československé republiky v roce 1918.

Nařízením c. 110 ze srpna 1848 byl zřízen politický okres Jílové, který se skládal ze 48 katastrálních obcí a náležel do kraje pražského. K Jílovému byl přiražen okres říčanský. V prvním lexikonu z roku 1854 je uvedena obec Okrouhlov s přidruženým místem Zahořany. Dohromady mely obě obce 332 lidí. Nejde tedy zjistit, kolik obyvatel žilo v Okrouhle a kolik jich žilo v Zahořanech. Při sčítání lidu s roce 1930 jsou Zahořany také uváženy jako jedna ze dvou částí Okrouhla. Jako druhá část Okrouhla je zde samostatně uveden Krepelkuv lesní mlýn, který je zmiňován i ve starších pramenech. Jedná se o dnešní Hostův mlýn v Zahořanech. Při tomto sčítání lidu bylo zjištěno.

Okrouhlo 82 domů 430 obyvatel, z tohoto poctu 429 Cechů a 1 cizinec Zahorany 30 domů 119 obyvatel všichni Česí Krepelkuv mlýn 7 domů neuvedeno

Tímto končí prozatímní přehled o historii Zahořan .

Říjen 2008

Jiří Brož

Dochované pohlednice
Zahořan z třicátých let minulého století.

Věříme, že ve starých zásuvkách se najdou i další snímky, které zde budou postupně přibývat.